Hipoterapie

Hipoterapie je speciální forma fyzioterapie prostřednictvím koně. Pomocí senzomotorických impulsů ze hřbetu koně se cíleně působí na klienty s poruchou hybnosti nebo poruchou držení těla (pokus o soulad pohybu koně a pohybu pacienta). Hipoterapie je významnou složkou komplexní léčby klientů neurologie, ortopedie a interního lékařství. Je to individuální cílená terapie, při které je klient z hlediska ovládání a vedení koně pasivní, je však nucen aktivovat svoji posturu (správné držení těla) vzhledem k pohybu koně. Při vlastní teparii klient leží nebo sedí na vedeném koni a je korigován vyškoleným fyzioterapeutem. Koně vede hipolog, který s fyzioterapeutem aktivně spolupracuje. Podle druhu a stupně postižení klienta lze využít pomoci jednoho až dvou pomocníků. Pro tuto formu terapie je nutná indikace (doporučení) odborným lékařem - neurologem, rehabilitačním lékařem, ortopedem

     Hipoterapie patří mezi nejpříjemnější metody léčebné rehabilitace, která je určena pro rehabilitaci klientů s diagnózami: dětská mozková obrna, roztroušená skleróza mozkomíšní, centrální mozkové příhody, Downův syndrom, vadné držení těla, asthma bronchiale, skoliózy, amputace končetin, vertebrogenní syndrom, funkční sterilita, senzomotorická postižení a další, které jsou spojeny s poruchou pohybového aparátu, koordinace a rovnováhy. Hipoterapie je vždy indikována odborným lékařem v rámci komplexní rehabilitační péče. Základní rozdíl mezi hipoterapií a sportovním ježděním je v tom, že při sportu jezdec ovládá koně, zatímco při terapii kůň ovládá jezdce. V terapii je využíván krok zdravého koně a vnímání pohybu jeho hřbetu. Kůň na jezdce přenáší střídavý vzor chůze, který je totožný s lidským. Zároveň svého jezdce neustále vychyluje z těžiště a ten se mu snaží podvědomě přizpůsobit a nalézt rovnováhu. Zapojují se zádové svaly, mezilopatkové, břišní a hýžďové svaly, protahují se zkrácené svaly. Klienti mohou absolvovat terapii vsedě po i proti směru jízdy a vleže na břiše proti směru jízdy s oporou o předloktí nebo o natažené horní končetiny. Jakou polohu klient na koni zaujme, to rozhoduje vždy fyzioterapeut podle stupně psychomotorického vývoje a cíle terapie.


	Klienti, kteří absolvovali hipoterapii řadu let a jejich motorický vývoj je ukončen, nebo se již nedá hipoterapií ovlivnit, se učí koně aktivně ovládat a cílem je zlepšení jejich fyzické kondice a sebevědomí. Nedílnou součástí je i socializace klientů s výchovnými problémy a ti jsou zapojováni do kolektivu a v prostředí jízdárny do dalších činností souvisejících s koňmi. Klienti absolvují LPPJ v individuální, nebo skupinové terapii.

PEDAGOGICKO -PSYCHOLOGICKÉ JEŽDĚNÍ

Jde o psychoterapii a socioterapii prostřednictvím koně. Kůň koriguje psychické a fyzické příznaky vyvolané duševní chorobou, poruchy chování dětí a adolescentů, slouží při výuce mentálně retardovaných dětí. Klienti jsou do této formy terapie zařazováni psychologem či psychiatrem. Terapie je skupinová, ale lze dle stavu pacienta využít i individuálního přístupu. Používá se voltižní ježdění, tj. na koni vedeném na lonži, nebo aktivní ovládání koně pacientem. Při voltiži pacient provádí dle instruktáže klasická či modifikovaná voltižní cvičení. Dále jako terapeutický prvek slouží specifické prostředí stáje a samotný kontakt s koněm: navazování kontaktů mezi klienty a koňmi, práce ve stáji, ošetřování, hlazení, pozorování koní atd. Důležitá je podpora sebedůvěry pacienta prostřednictvím cvičení odvahy, samostatnosti, obratnosti, nebo naopak podle konkrétní diagnózy tlumení agresivity, výchova k zodpovědnosti a kázni. Důležitá je i spolupráce s ostatními pacienty. Pedagogicko-psychologické ježdění provádí odborníci zabývající se příslušnou problematikou klienta (psycholog, psychiatr, pedagog) ve spolupráci s hipologem, eventuelně s pomocníky

SPORTOVNÍ JEŽDĚNÍ PRO HANDICAPOVANÉ

Jezdecký sport rozšiřuje sportovní aktivity handicapovaných a napomáhá jejich integraci do společnosti. Ježdění je založeno na aktivní jízdě na koni. Může se omezit na ježdění rekreační nebo se handicapovaní jezdci mohou účastnit jim určených jezdeckých soutěží. Sportovní ježdění má svá specifická pravidla, která odpovídají na nejnižším stupni základům ovládání koně bez skokových disciplin, a na svém nejvyšším stupni zhruba základnímu stupni jezdeckých zkoušek. (Mezinárodní pravidla sportovního ježdění handicapovaných jsou k dispozici u ČHS a České jezdecké federace.) Předpisy jsou upraveny tak, aby byla zohledněna specifika jednotlivých postižení při vyhodnocování soutěže. Jezdec pod dohledem vyškoleného cvičitele jezdectví absolvuje jezdecký výcvik, který musí respektovat možnosti jezdce. Při každé nejasnosti je nutná konzultace s fyzioterapeutem. Jak rekreační, tak sportovní ježdění představuje pro handicapované pacienty aktivní formu udržování či zvyšování fyzické kondice. Navíc umožňuje pacientům snáze se vyrovnat se svým postižením, přidává jim další náplň smyslu života ve společnosti a také zvyšuje jejich sebevědomí